Být na invalidním vozíku neznamená vše ztratit

Petr Svatoš při besedě s redaktory
Třesku na vzdělávacím víkendu.

Řekne-li se, že být upoután na invalidní vozík znamená ztratit všechno, co máš rád nebo co tě baví, ani zdaleka to neplatí pro Petra Svatoše. I když je na vozíku, hraje za českou re-prezentaci stolní tenis. Také ho baví plavání, jízda na kole, florbal a lyžování. Je to prostě sportovec.

Jak jste se dostal na vozík?

Po léčbě nádoru, který mi částečně zasahoval do páteře... Ozařování mi poškodilo míchu a po třech letech od ukončení léčby se začaly tyto vedlejší účinky projevovat.

Smějí se vám lidé, že jste na vozíku? Jak zapadáte do nového kolektivu?

Nesmějí se mi. Zapadnout do kolektivu není problém, většina lidí mě bere jako normálního člověka.

Vejdete se s vozíkem na chodníky?

Většinou se vejdu a nemám problém s nájezdy - dokážu vyskočit chodník zhruba 10cm vysoký, takže mi to nevadí.

Pomáhají vám lidé, když se jich zeptáte?

Ano, pomáhají. Pokud si řeknu o pomoc, tak většina lidí nemá problém pomoci.

Proč jste se rozhodl hrát stolní tenis?

Hrál jsem ho na základní škole, takže potom, když jsem dostal na střední
možnost si to vyzkoušet, tak to byla jasná volba.

Jak jste se dostal do reprezentace?

Jen jsem poctivě trénoval a dřel a postupně si mě začali všímat naši reprezentanti, zvát mě na soustředění a pak už to šlo samo.

Cestujete někam do zahraničí na turnaje?

Ano, cestuji, momentálně mě čeká cesta do slovinského Laška a na začátku dubna jsme byli v italském Lignanu.

Máte v životě nějaký sen?

Momentálně se asi dostat na para-lympiádu do Rio de Janeira a vystudovat vysokou školu.

Kterou školu studujete?

Momentálně studuji na Slezské univerzitě v Karviné, obor řízení logistiky.

Máte nějaké auto a jak ho máte přizpůsobené?

Ano, auto mám. Momentálně jezdím ve Škoda Octavia 1,9 TDI v combi úpravě a ano, mám ho upravené na ruční řízení - plynový a brzdový pedál mám upravený na páku pod volantem a spojku mám poloautomatickou.

Andrea Šplíchalová, 6.třída