Jmenuji se Daniela Víchová, je mi osm let a trpím autismem. Ten se u mě projevil tak, že jsem všechno uměla pomaleji než ostatní děti v mém věku.
Největším problémem je u mě opakování jednoho slova nebo věty pořád za sebou. Mám takové výkyvy, že se hodně věcí bojím, například motorového vlaku, psa, kočky a tak dále. Nemám ráda, když se mě někdo dotýká, myslím si, že mi tím ubližuje. Mám ráda děti, ale dospělé už tolik ne. Nesnáším změny, strašně dlouho si na ně zvykám. Vadí mi určité zvuky, třeba houkání záchranky.
Každý den chodím do školy jako ostatní děti.
Výjimka je v tom, že do speciální ve Vysokém Mýtě. Chodím tam strašně ráda, protože tam mám plno kamarádů, se kterými si hraji. Nejvíce mě baví tělesná výchova, pracovní vyučování, počty, výtvarná a hudební výchova. Zvládám dobře počítání a dělání různých výrobků. Baví mě učit se slabiky a stříhat. Nemám ale ráda český jazyk. Nebaví mě psaní a předpony a pomalu mi jde přiřazovat množství k číslům. Občas také neposlouchám, a tak dostanu trest a nemůžu na počítač. Počítač je můj koníček.
Po skončení vyučovacích hodin se všichni jdeme najíst do jídelny. U oběda mě paní učitelky pochválí, že jsem všechno snědla. Vždy se strašně těším do družiny, kde často vyrá-bíme a děláme různé věci. Potom je dám mamince a ta má ze mě ohromnou radost. Když družina skončí, přijede si pro mě maminka na kole a hurá domů. Tam si dám sva-činku a pustím notebook. Jsem výborná na note-booku a mobilu, hned všechno pochopím, jak se má co dělat. Na notebooku poslouchám písničky a kou-kám na pohádky. Nejraději vytleskávám slabiky a učím se básničky. Tohle všechno stihnu do večera a pak jdu spát.
Veronika Šplíchalová, 8.třída
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za Váš komentář.
Redakce Třesku